Fantasy

Bylo ráno a George měl už pěkných pár mil za sebou.Na snídani si dal sušené maso s chlebem a znovu se vidal na cestu.Když z dáli zaslecl hlas jak si prozpěvuje:

Je nejstarší na širém světě,
moudrost věků má,
s ranní rosou krása kvete,
šum listí on zná.

Pro lístek mrtvého stromu,
pro rudy beze stříbra,
drží se do skonu,
hvozd, jemuž chybí křídla.

Když už byl u něho zpěvák přestal zpívat. !Jen zpívej příteli, je zpívej a nenech se rušit "

řekl George." Nuže dobrá" Odpověděl zpěvák  a pěl dál:

Co sílu největší v hloubi duše své nosí?
,nebo spíš kdo, jelikož je moudřejší;
hvozd, pro lidi jak žihadlo vosí;
hvozd, ze všech nejstarší...

Spí tak dlouho, životů moc,
sní a doufá že vše správně je,
spí, ať je den nebo noc,
tak krutě podváděn je!

Kolik mízy lidé chtějí?
tolik, kolik má svět nocí,
druidi válku si nepřejí,
však na to mají málo moci...

Za svobodu i matku zabijem,
matku, jež zplodila svou zkázu,
proti pravdě všichni jdem,
i rozum podlehne krvavému mrazu.

Nikdo neporozumí,
nikdo nezvládne,
touha převládne!
rozum však zklame nás...

"Nenechme aby se hvozd probudil,
nenechme aby zničila nás naše matka!"

"Příteli prozrad' své jméno necht' mi není skryto"řekl George

"Filis jméno mé a neníli to drzé tak bych rád věděl to vaše" odpověděl           

"Ne to je dobré jmenuji se George "

"A kam máš namířeno pane

George "Otázal se Filis                                                                                      "Do nejbližšího města ale asi jsem se ztratil "  řekl

"Tak to potřebuješ průvodce a já to tu znám jako svý boty "